Systémy založené na architektuře ARM většinou používají dva formáty zaváděcích obrazů: Standardní linuxové jádro ve formátu zImage (vmlinuz) spolu se standardním linuxovým ramdiskem (initrd.gz). Jádro ve formátu uImage (uImage) ve spojení s odpovídajícím ramdiskem (uInitrd). Formáty uImage/uInitrd jsou speciálně navrženy pro firmware U-Boot, který se používá na mnoha (většinou starších 32 bitových) ARMových systémech. Starší verze U-Bootu uměly zavádět pouze soubory ve formátu uImage/uInitrd, proto se používají hlavně na starších systémech armel. Novější verze U-Bootu již umí kromě uImage/uInitrd zavádět také standardní linuxová jádra a initrd, ale syntaxe se trošku liší. Na systémech používajících multiplatformní jádro je kromě jádra a initrd ještě zapotřebí soubor se stromem zařízení (device-tree blob, dtb), který je specifický pro každý systém a obsahuje popis toho konkrétního hardwaru. dtb by měl být obsažen přímo ve firmwaru zařízení, ale ve skutečnosti je často třeba nahrát novější verzi. Archiv pro zavádění ze sítě () a obrazy SD karet s instalátorem () používají (platformově závislou) výchozí konzoli, kterou U-Boot definuje v proměnné console. Ve většině případů to je sériová konzole, takže na těchto platformách standardně potřebujete pro použití instalačního systému sériový kabel. Na platformách, které podporují též video konzoli, můžete příslušně upravit proměnnou U-Bootu console a spustit tak instalační systém na video konzoli. Na architektuře arm64 nemají obrazy &d-i;u pro Stretch povolen grafický instalátor, tudíž se používá sériová konzole. Firmware by měl konzoli rozpoznat automaticky, avšak pokud automatika selže, po zavedení Linuxu z GRUBu uvidíte hlášku Booting Linux a dál už nic. Jestliže to je i váš případ, musíte parametry konzoly nastavit ručně. V nabídce GRUBu stiskněte klávesu e pro editaci příkazové řádky a upravte část --- quiet do podoby console=zařízení,rychlost například: console=ttyAMA0,115200n8 Následně stiskněte kombinaci Control x, čímž bude zavádění pokračovat s novým nastavením. Juno používá UEFI, takže je instalace celkem přímočará. Nejpraktičtější je instalace z USB klíčenky, ovšem aby zavádění z USB fungovalo, potřebujete aktuální firmware. Sestavení z &url-juno-firmware; po březnu 2015 je ověřeno, že funguje. Více o aktualizaci firmwaru se dozvíte v dokumentaci k Juno. Nachystejte si standardní USB klíčenku s obrazem arm64 CD a vložte ji do jednoho ze zadních USB portů. Následně připojte sériový kabel do horního 9 pinového sériového portu. Vyžadujete-li síťové připojení, zapojte ethernetový kabel do zdířky na přední straně. Spusťte sériovou konzoli s rychlostí 115200, 8 bitů bez parity a Juno zapněte. Juno by mělo nastartovat z USB klíčenky do nabídky GRUBu. Nastavení konzoly na Junu zlobí, takže prosté pokračování klávesou &enterkey; nezobrazí žádný výstup. Nejprve musíte podle () nastavit konzoli na console=ttyAMA0,115200n8 a teprve pak lze pokračovat v běžné instalaci. Tento počítač se běžně dodává s U-Bootem, ale je dostupný i UEFI firmware. Budete se tedy muset rozhodnout, zda nejprve nainstalujete UEFI firmware a pak použijete standardní způsob instalace, nebo zda použijete U-Boot a jeho metody. Pro ovládání instalačního systému budete muset použít sériovou konzoli, protože grafická instalace není na architektuře amd64 povolena. Doporučený postup instalace je pomocí openembedded systému dodávaného s počítačem nakopírovat &d-i;, jádro a initrd na pevný disk a pak z těchto souborů zavést instalační systém. Alternativně můžete jádro, dtb a initrd získat a zavést ze sítě protokolem TFTP (viz část ). Po dokončení instalace je třeba ruční zásah, aby bylo možno nově nainstalovaný systém zavést. Spusťte sériovou konzoli s rychlostí 115200, 8 bitů bez parity a počítač zapněte. Restartujte počítač a až se zobrazí hláška Hit any key to stop autoboot, stiskněte libovolnou klávesu. Objeví se výzva Mustang#, kde můžete použít příkazy U-Bootu pro nahrání a zavedení jádra, dtb a initrd. &boot-installer-intro-net.xml; Zavedení ze sítě přes firmware U-Boot se skládá ze tří kroků: nastavení sítě, zavedení obrazů jádra, initrd a dtb do paměti a konečně spuštění nahraného jádra. Síť můžete nastavit buď automaticky pomocí DHCP: setenv autoload no dhcp nebo ručně nastavením několika proměnných: setenv ipaddr ip_adresa_klienta setenv netmask maska setenv serverip ip_adresa_TFTF_serveru setenv dnsip ip_adresa_DNS_serveru setenv gatewayip ip_adresa_výchozí_brány Budete-li chtít toto nastavení uložit trvale, použijte příkaz saveenv Nyní musíte nahrát obrazy jádra, initrd a dtb do paměti, což se provádí příkazem tftpboot. jako parametr příkazu musíte zadat adresu v paměti, na kterou se má obraz nahrát. Bohužel, mapa paměti se liší systém od systému a proto zde nemůžeme vypsat pevné adresy platné pro všechny. Na některých systémech si U-Boot předdefinovává proměnné prostředí s vhodnými adresami. Jsou to proměnné kernel_addr_r, ramdisk_addr_r a fdt_addr_r. Zda jsou ve vašem případě nastaveny, a připraveny k použití, si můžete ověřit příkazem printenv kernel_addr_r ramdisk_addr_r fdt_addr_r Nejsou-li definovány, budete si muset konkrétní hodnoty zjistit v dokumentaci k vašemu systému a nastavit je ručně. Například na systémech založených na SOC Allwinner SunXi (třeba Allwinner A10, architektura sun4i nebo Allwinner A20, architektura sun7i) můžete použít následující hodnoty: setenv kernel_addr_r 0x46000000 setenv fdt_addr_r 0x47000000 setenv ramdisk_addr_r 0x48000000 Po nastavení adres můžete stáhnout obrazy z dříve definovaného TFTP serveru a nahrát je do paměti příkazy: tftpboot ${kernel_addr_r} název_souboru_s_obrazem_jádra tftpboot ${fdt_addr_r} název_souboru_s_dtb tftpboot ${ramdisk_addr_r} název_souboru_s_obrazem_initrd Nyní zbývá nastavit parametry jádra a spustit ho. U-Boot předá jádru parametry přes proměnnou prostředí bootargs, takže do ní nastavte veškeré potřebné parametry jádra a instalačního systému, jako je třeba konzole () nebo přednastavení ( a ). Například: setenv bootargs console=ttyS0,115200 rootwait panic=10 Samotné spuštění jádra závisí na použitém formátu. Pro uImage/uInitrd vypadá příkaz následovně: bootm ${kernel_addr_r} ${ramdisk_addr_r} ${fdt_addr_r} a pro nativní linuxový formát takto: bootz ${kernel_addr_r} ${ramdisk_addr_r}:${filesize} ${fdt_addr_r} Při zavádění standardních linuxových obrazů je důležité nahrát obraz úvodního ramdisku až po jádru a dtb, jelikož U-Boot automaticky uloží do proměnné filesize velikost posledně nahraného souboru. Aby příkaz bootz fungoval správně, potřebuje znát velikost ramdisku, kterou mu předáte právě z proměnné filesize. Jestliže zavádíte jádro sestavené pro konkrétní platformu (tj. bez stromu zařízení), jednoduše vynechte parametr ${fdt_addr_r}. &debian; poskytuje předpřipravený archiv (&armmp-netboot-tarball;), stačí jednoduše rozbalit na TFTP server a který obsahuje všechny potřebné soubory pro zavádění ze sítě. Součástí je i zaváděcí skript, který automatizuje všechny kroky k zavedení instalátoru. Moderní verze U-Bootu podporují vlastnost automatického zavádění z TFTP, která se aktivuje v případě, že neexistuje lokální úložné zařízení (MMC/SD, USB, IDE/SATA/SCSI). Předpokladem je, že máte na síti DHCP server, který klientovi předá adresu TFTP serveru. Pokud byste chtěli automatické zavádění z TFTP vyvolat z příkazového řádku U-Bootu, můžete použít následující příkaz: run bootcmd_dhcp Alternativně můžete dodávaný zaváděcí skript nahrát ručně pomocí následujících příkazů U-Bootu: setenv autoload no dhcp tftpboot ${scriptaddr} /debian-installer/armhf/tftpboot.scr source ${scriptaddr} &boot-installer-intro-usb.xml; Mnohé moderní verze U-Bootu podporují USB a umožňují zavádět z úložných USB zařízení, jako jsou třeba USB klíčenky. Přesný postup se ale bohužel liší systém od systému. U-Boot v2014.10 přinesl sjednocené zpracování příkazové řádky a framework pro automatické zavádění. To umožňuje vytvářet obecné zaváděcí obrazy, které pracují na všech systémech implementujících tento framework. &d-i; na těchto systémech podporuje instalaci z USB zařízení. Pro vytvoření USB klíčenky pro instalaci &debian;u musí USB klíčenka obsahovat souborový systém podporovaný U-Bootem (novější verze obvykle podporují FAT16, FAT32, ext2, ext3 a ext4). Na tento souborový systém rozbalte archiv hd-media (viz ) a pak přikopírujte ISO obraz prvního instalačního CD/DVD &debian;u. Framework pro automatické zavádění v novějších verzích U-Bootu funguje podobně jako volby pro zavádění v BIOSu PC, tj. postupně prozkoumá seznam možných zaváděcích zařízení, zda na nich nenalezne platný zaveditelný obraz a spustí první, který nalezne. Pokud na zařízení není nainstalovaný žádný operační systém, mělo by zasunutí USB klíčenky a zapnutí systému způsobit zavedení instalačního systému. Zavedení z USB můžete také vyvolat ručně na výzvě U-Bootu příkazem run bootcmd_usb0. Jedním problémem, se kterým byste se mohli potkat při zavádění z USB a použití sériové konzole, je rozdílné nastavení přenosové rychlosti konzoly. Je-li v U-Bootu nastavena proměnná console, předá ji zaváděcí skript jádru, aby ji použilo jako primární konzoli a případně nastavilo přenosovou rychlost. Na některých platformách specifikuje proměnná console i rychlost (např. console=ttyS0,115200), zatímco na jiných obsahuje pouze název zařízení (console=ttyS0). Pokud se výchozí přenosová rychlost U-Bootu (často 115200) liší od výchozí přenosové rychlosti jádra (tradičních 9600), vede to ve druhém případě k nečitelnému výstupu. Pokud to nastane, měli byste ručně upravit proměnnou console, aby obsahovala správnou rychlost pro váš systém, a pak zavést instalátor příkazem run bootcmd_usb0. Pro mnoho systémů poskytuje &debian; obrazy SD karet, které obsahují U-Boot společně s &d-i;em. Tyto obrazy existují ve dvou variantách. Jedna stahuje balíky ze sítě (&armmp-netboot-sd-img;), druhá slouží pro offline instalaci z CD/DVD (&armmp-hd-media-sd-img;). Pro šetření přenosového pásma jsou obrazy rozděleny na systémově závislou část firmware.<systém>.img.gz a společnou část nazvanou partition.img.gz. Pro vytvoření kompletního obrazu je třeba tyto dvě části spojit. Na linuxových systémech můžete použít třeba zcat: zcat firmware.<systém>.img.gz partition.img.gz > kompletni_obraz.img Na Windows musíte nejprve obě části rozbalit (např. pomocí programu 7-Zip) a následně tyto rozbalené části spojit dohromady příkazem copy: copy /b firmware.<systém>.img + partition.img kompletni_obraz.img spuštěným v příkazovém řádku CMD.exe. Kompletní obraz pak můžete zapsat na SD kartu. Na linuxových systémech můžete použít třeba: cat kompletni_obraz.img > /dev/SD_KARTA Po zasunutí SD karty do instalovaného systému a jeho zapnutí se z SD karty automaticky zavede instalační systém. Používáte-li variantu pro offline instalaci, musíte instalačnímu systému zpřístupnit první instalační CD/DVD &debian;u na samostatném médiu, jako je například iso obraz prvního DVD uložený na USB klíčence. Až se v instalaci dostanete k rozdělení disků (viz krok ), můžete na instalační SD kartě smazat či nahradit libovolné oblasti, jelikož po zavedení instalátoru již tento běží kompletně z operační paměti a přístup k SD kartě dále nepotřebuje. Pro instalaci &debian;u tak můžete využít plnou kapacitu SD karty. Nejjednodušším způsobem, jak na kartě vytvořit optimální rozvržení oblastí, je nechat to na instalačním systému (viz ).