If your computer will boot from USB, this will probably be the easiest route for installation. Assuming you have prepared everything from 3.6.2 – „Výběr zaváděcího zařízení“ and 4.3 – „Příprava souborů pro zavedení z USB zařízení“, just plug your USB stick into some free USB connector and reboot the computer. The system should boot up, and unless you have used the flexible way to build the stick and not enabled it, you should be presented with a graphical boot menu (on hardware that supports it). Here you can select various installer options, or just hit Enter.

If you have a set of optical discs, and your machine supports booting directly off those, great! Simply configure your system for booting off an optical disc as described in 3.6.2 – „Výběr zaváděcího zařízení“, insert the disc, reboot, and proceed to the next chapter.

Note that certain optical drives may require special drivers, and thus be inaccessible in the early installation stages. If it turns out the standard way of booting off an optical disc doesn't work for your hardware, revisit this chapter and read about alternate kernels and installation methods which may work for you.

Even if you cannot boot from optical disc, you can probably install the Debian system components and any packages you want from such disc. Simply boot using a different medium and when it's time to install the operating system, base system, and any additional packages, point the installation system at the optical drive.

Pokud máte problémy se zaváděním, prostudujte si 5.4 – „Problémy s instalačním systémem“.

Pro zavedení instalátoru z pevného disku musíte nejprve stáhnout potřebné soubory a umístit je podle kapitoly 4.4 – „Příprava souborů pro zavedení z pevného disku“.

For GRUB2, you will need to configure two essential things in /boot/grub/grub.cfg:

An entry for the installer would be for example:

menuentry 'Instalace Debianu' {
insmod part_msdos
insmod ext2
set root='(hd0,msdos1)'
linux /boot/newinstall/vmlinuz
initrd /boot/newinstall/initrd.gz
}

Zavedení se sítě vyžaduje síťové připojení, funkční TFTP server a nejspíš i DHCP, RARP nebo BOOTP server pro automatické nastavení sítě.

Nastavení zavádění ze sítě je popsáno v 4.5 – „Příprava souborů pro zavedení ze sítě pomocí TFTP“.

Na architektuře amd64 existuje několik možností zavedení z TFTP.

Při zavádění instalačního programu se objeví grafická obrazovka s logem Debianu a nabídkou:

Debian GNU/Linux installer boot menu

Graphical install
Install
Advanced options                            >
Accessible dark contrast installer menu     >
Help
Install with speech synthesis

	Poznámka
	Tato obrazovka může vypadat trošku jinak podle toho, zda se systém zavede v režimu BIOS nebo v režimu UEFI, ale nabídka možností zůstává stejná.

V závislosti na zvoleném způsobu instalace nemusí být dostupná možnost grafické instalace („Graphical install“). Obrazy pro duální architektury navíc obsahují položky pro 64 bitové varianty, což téměř zdvojnásobuje počet položek v nabídce.

Pro běžnou instalaci vyberte šipkami buď položku „Install“ (instalace v textovém režimu), nebo „Graphical install“ (instalace v grafickém režimu) a potvrďte klávesou Enter. Na položku se také můžete dostat stiskem prvního zvýrazněného písmena.

Položka „Advanced options“ otevře další nabídku, kde si můžete zvolit pokročilé způsoby instalace, jako je expertní režim, záchranný režim a automatizovaná instalace.

If you wish or need to add any boot parameters for either the installer or the kernel, press Tab (BIOS boot), or e then down arrow three times then end, to edit the „linux“ line of the boot entry (UEFI boot). This will bring the boot command for the selected menu entry and allow you to edit it to suit your needs. Note that the keyboard layout at this point is still QWERTY. The help screens (see below) list some common possible options. Press Enter (BIOS boot) or F10 (UEFI boot) to boot the installer with your options; pressing Esc will return you to the boot menu and undo any changes you made.

Položka „Help“ zobrazí první obrazovku nápovědy se stručným přehledem nápovědných obrazovek. Zde se můžete porozhlédnout po nápovědě, která se skrývá pod klávesami F1 až F10, nebo můžete stisknout Enter a zavést systém s výchozími hodnotami. Ze stránek nápovědy se můžete vrátit zpět do hlavní nabídky příkazem „menu“. Příkazy můžete zadat do příkazového řádku, který se nachází na každé nápovědné obrazovce:

Press F1 for the help index, or ENTER to boot:

Za příkazem pro zavedení instalace (výchozí je install) můžete zadat volitelné parametry, které jsou popsány v nápovědě. Celý řádek by tedy vypadal třeba takto: install fb=false. Jestliže stisknete pouze Enter, je to stejné, jako kdyby jste zadali install bez dalších parametrů.

Poznámka

Klávesnice se nyní chová podle standardního rozložení americké angličtiny, což by v našich krajích neměl být problém, protože základní rozložení je až na prohozené Y/Z stejné, liší se pouze horní řada a pomocné znaky, které bývají na klávesnicích předtištěny v obou variantách. Horší to mají třeba Francouzi s jejich rozložením AZERTY — v takovém případě snad pomůže článek z Wikipedie zabývající se US rozložením.

Poznámka

Instalujete-li na systému, který má v BIOSu nastaveno použití sériové konzole, je možné že neuvidíte grafickou část obrazovky a někdy dokonce ani zaváděcí nabídku. To stejné vás může potkat v případech, kdy instalujete přes zařízení pro vzdálenou správu, jež nabízí textové rozhraní k VGA konzoli (např. Compaq „integrated Lights Out“ (iLO), nebo HP „Integrated Remote Assistant“ (IRA)). Můžete se pokusit naslepo stisknout klávesu Esc, a přepnout se na textovou zaváděcí výzvu, případně stisknout „H“ a následně Enter, což by vás mělo přepnout na (textovou) obrazovku s nápovědou popsanou výše. Zde by už mělo fungovat echo, tj. znaky, které na klávesnici napíšete, by měly být normálně vidět na řádku se zaváděcí výzvou. Chcete-li instalačnímu systému zakázat použití grafického framebufferu ve zbytku instalace, přidejte na řádek parametr vga=normal fb=false.

Grafická verze instalačního systému je dostupná pouze na několika architekturách, kam patří i 64-bit PC. Funkcionalita grafického instalátoru je shodná s textovou verzí, protože se jedná o stejné programy, liší se pouze vzhled.

I když je funkcionalita stejná, přesto přináší grafická verze několik výhod. Tou hlavní je, že podporuje více jazyků, konkrétně ty, jejichž znaková sada se nedá zobrazit v textovém rozhraní „newt“. Grafické rozhraní také zlepšuje použitelnost tím, že můžete volitelně používat myš a že je v některých případech zobrazeno více otázek na jediné obrazovce (typicky zadání hesla a jeho ověření).

The graphical installer is available with all CD/DVD images and with the hd-media installation method. To boot the graphical installer simply select the relevant option from the boot menu. Expert and rescue mode for the graphical installer can be selected from the „Advanced options“ menu. The previously used boot methods installgui, expertgui and rescuegui can still be used from the boot prompt which is shown after selecting the „Help“ option in the boot menu.

Při startu grafického instalátoru můžete používat zaváděcí parametry stejně, jako u textové verze.

	Poznámka
	Grafický instalátor vyžaduje pro běh mnohem více paměti než textová verze: 810MB. Pokud instalace zjistí nedostatek paměti, automaticky se přepne do textového rozhraní „newt“. Máte-li však méně paměti než 780MB, je možné, že se grafická instalace vůbec nezavede, zatímco textová verze může stále fungovat. Pro počítače s minimem dostupné paměti je doporučeno použít rovnou textovou verzi.