Systémy založené na architektuře ARM většinou používají dva formáty zaváděcích obrazů: a) Standardní linuxové jádro ve formátu zImage („vmlinuz“) spolu se standardním linuxovým ramdiskem („initrd.gz“) nebo b) Jádro ve formátu uImage („uImage“) ve spojení s odpovídajícím ramdiskem („uInitrd“).

Formáty uImage/uInitrd jsou speciálně navrženy pro firmware U-Boot, který se používá na mnoha (většinou starších 32 bitových) ARMových systémech. Starší verze U-Bootu uměly zavádět pouze soubory ve formátu uImage/uInitrd, proto se používají hlavně na starších systémech armel. Novější verze U-Bootu již umí kromě uImage/uInitrd zavádět také standardní linuxová jádra a initrd, ale syntaxe se trošku liší.

Na systémech používajících multiplatformní jádro je kromě jádra a initrd ještě zapotřebí soubor se stromem zařízení (device-tree blob, „dtb“), který je specifický pro každý systém a obsahuje popis toho konkrétního hardwaru. dtb by měl být obsažen přímo ve firmwaru zařízení, ale ve skutečnosti je často třeba nahrát novější verzi.

Archiv pro zavádění ze sítě (5.1.3.2 – „Předpřipravený netboot archiv“) a obrazy SD karet s instalátorem (5.1.5 – „Použití předpřipravených obrazů SD karet“) používají (platformově závislou) výchozí konzoli, kterou U-Boot definuje v proměnné „console“. Ve většině případů to je sériová konzole, takže na těchto platformách standardně potřebujete pro použití instalačního systému sériový kabel.

Na platformách, které podporují též video konzoli, můžete příslušně upravit proměnnou U-Bootu „console“ a spustit tak instalační systém na video konzoli.

Zavedení se sítě vyžaduje síťové připojení, funkční TFTP server a nejspíš i DHCP, RARP nebo BOOTP server pro automatické nastavení sítě.

Nastavení zavádění ze sítě je popsáno v 4.3 – „Příprava souborů pro zavedení ze sítě pomocí TFTP“.

setenv autoload no
dhcp

setenv ipaddr <ip address of the client>
setenv netmask <netmask>
setenv serverip <ip address of the tftp server>
setenv dnsip <ip address of the nameserver>
setenv gatewayip <ip address of the default gateway>

saveenv

printenv kernel_addr_r ramdisk_addr_r fdt_addr_r

setenv kernel_addr_r 0x46000000
setenv fdt_addr_r 0x47000000
setenv ramdisk_addr_r 0x48000000

tftpboot ${kernel_addr_r} <název_souboru_s_obrazem_jádra>
tftpboot ${fdt_addr_r} <název_souboru_s_dtb>
tftpboot ${ramdisk_addr_r} <název_souboru_s_obrazem_initrd>

setenv bootargs console=ttyS0,115200 rootwait panic=10

bootm ${kernel_addr_r} ${ramdisk_addr_r} ${fdt_addr_r}

bootz ${kernel_addr_r} ${ramdisk_addr_r}:${filesize} ${fdt_addr_r}

run bootcmd_dhcp

setenv autoload no
dhcp
tftpboot ${scriptaddr} /debian-installer/armhf/tftpboot.scr
source ${scriptaddr}

Mnohé moderní verze U-Bootu podporují USB a umožňují zavádět z úložných USB zařízení, jako jsou třeba USB klíčenky. Přesný postup se ale bohužel liší systém od systému.

U-Boot v2014.10 přinesl sjednocené zpracování příkazové řádky a framework pro automatické zavádění. To umožňuje vytvářet obecné zaváděcí obrazy, které pracují na všech systémech implementujících tento framework. debian-installer na těchto systémech podporuje instalaci z USB zařízení.

Pro vytvoření USB klíčenky pro instalaci Debianu musí USB klíčenka obsahovat souborový systém podporovaný U-Bootem (novější verze obvykle podporují FAT16, FAT32, ext2, ext3 a ext4). Na tento souborový systém rozbalte archiv hd-media (viz 4.2.1 – „Where to Find Installation Files“) a pak přikopírujte ISO obraz prvního instalačního CD/DVD Debianu.

The autoboot framework in modern U-Boot versions works similar to the boot ordering options in a PC BIOS/UEFI, i.e. it checks a list of possible boot devices for a valid boot image and starts the first one it finds. If there is no operating system installed, plugging in the USB stick and powering up the system should result in starting the installer. You can also initiate the USB-boot process any time from the U-Boot prompt by entering the „run bootcmd_usb0“ command.

Jedním problémem, se kterým byste se mohli potkat při zavádění z USB a použití sériové konzole, je rozdílné nastavení přenosové rychlosti konzoly. Je-li v U-Bootu nastavena proměnná console, předá ji zaváděcí skript jádru, aby ji použilo jako primární konzoli a případně nastavilo přenosovou rychlost. Na některých platformách specifikuje proměnná console i rychlost (např. „console=ttyS0,115200“), zatímco na jiných obsahuje pouze název zařízení („console=ttyS0“). Pokud se výchozí přenosová rychlost U-Bootu (často 115200) liší od výchozí přenosové rychlosti jádra (tradičních 9600), vede to ve druhém případě k nečitelnému výstupu. Pokud to nastane, měli byste ručně upravit proměnnou console, aby obsahovala správnou rychlost pro váš systém, a pak zavést instalátor příkazem run bootcmd_usb0.

Pro mnoho systémů poskytuje Debian obrazy SD karet, které obsahují U-Boot společně s debian-installerem. Tyto obrazy existují ve dvou variantách. Jedna stahuje balíky ze sítě ( .../images/netboot/SD-card-images/ ), druhá slouží pro offline instalaci z CD/DVD ( .../images/hd-media/SD-card-images/ ). Pro šetření přenosového pásma jsou obrazy rozděleny na systémově závislou část „firmware.<systém>.img.gz“ a společnou část nazvanou „partition.img.gz“.

Pro vytvoření kompletního obrazu je třeba tyto dvě části spojit. Na linuxových systémech můžete použít třeba zcat:

zcat firmware.<systém>.img.gz partition.img.gz > kompletni_obraz.img

Na Windows musíte nejprve obě části rozbalit (např. pomocí programu 7-Zip) a následně tyto rozbalené části spojit dohromady příkazem copy:

copy /b firmware.<systém>.img + partition.img kompletni_obraz.img

spuštěným v příkazovém řádku CMD.exe.

Kompletní obraz pak můžete zapsat na SD kartu. Na linuxových systémech můžete použít třeba:

cat kompletni_obraz.img > /dev/SD_KARTA

Po zasunutí SD karty do instalovaného systému a jeho zapnutí se z SD karty automaticky zavede instalační systém. Používáte-li variantu pro offline instalaci, musíte instalačnímu systému zpřístupnit první instalační CD/DVD Debianu na samostatném médiu, jako je například iso obraz prvního DVD uložený na USB klíčence.

Až se v instalaci dostanete k rozdělení disků (viz krok 6.3.4 – „Rozdělení disku a výběr přípojných bodů“), můžete na instalační SD kartě smazat či nahradit libovolné oblasti, jelikož po zavedení instalátoru již tento běží kompletně z operační paměti a přístup k SD kartě dále nepotřebuje. Pro instalaci Debianu tak můžete využít plnou kapacitu SD karty. Nejjednodušším způsobem, jak na kartě vytvořit optimální rozvržení oblastí, je nechat to na instalačním systému (viz 6.3.4.2 – „Asistované dělení“).